Dne 22. února 2024 převzal Petr Hroník MLJ, (člen Pražské komendy sv. Prokopa) sponzorský dar – mechanické invalidní vozíky, které Vojenskému a špitálnímu řádu sv. Lazara Jeruzalémského poskytla firma  Invira. Vozíky jsou určené pro Multioborovou jednotku intenzivní péče Nemocnice Brandýs nad Labem. Předání na jednotku zajistí Martin Janda, OLJ. Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského vyjadřuje upřímné poděkování firmě Invira zastoupené jejím jednatelem Ing. Radimem Čechem Ph.D.

Poděkování dárcům

Sbírka na pomoc postiženým zemětřesením v Sýrii

* * *

* * *

Mgr. Miroslav Šantin, KCLJ
12. 4. 1971 – 15. 1. 2022

Otec Mirek byl dlouholetým členem našeho Řádu.

V sobotu 15. 1. podlehl covidu-19. Ať mu svítí Věčné Světlo!

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

* * *

Zemřela Dáma Vilma Kočová, DGCLJ, DGCMLJ

Nositelka nejvyšší hodnosti našeho Řádu, jehož byl členkou neuvěřitelných 42 let, jedna z posledních pamětníků činnosti našeho Řádu v exilu Dáma Vilma Kočová nás opustila ve věku 96 let. Narodila 9. 4. 1924 v Praze, na Vinohradech. Chtěla studovat medicínu, ale nacisté zavřeli vysoké školy, tak vystudovala ekonomii a nastoupila do Československých aerolinií, kde poznala i svého budoucího muže, Ing. Josefa Kočího, GCLJ, GCMLJ. V roce 1945 se vzali a tři roky nato přišel jediný syn. V tomtéž roce jim ale také komunisté znárodnili veškerý majetek, a tak se rozhodli emigrovat. To se jim v roce 1969 podařilo. Odešli do Spolkové republiky Německo, kde Josef Kočí byl přijat do Českého Velkopřevorství v exilu Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara jeruzalémského. Díky svým organizačním schopnostem se stal brzy kancléřem velkopřevorství v exilu. Jeho žena Vilma vstoupila do řádu v roce 1978 a stala se jednou z nejbližších spolupracovnic svého muže a iniciátorkou zasílání charitativních balíčků i peněz potřebným osobám do Československa i ve Třetím světě. Po roce 1989, kdy jim byl restituován majetek, se oba vrátili do Prahy a pokračovali v charitativní činnosti. Chev. Kočí byl jedním z iniciátorů vzniku Velkobailiviku České republiky, maltské obedience, jehož se stal prvním velkobailivem. Dáma Vilma Kočová až do svých 89 let byla auditorkou hospodaření velkobailiviku. Za její práci pro Řád jí byl udělen Záslužný velkokříž Řádu a byla povýšena do hodnosti nositelky velkokříže. Po smrti svého manžela žila v Domě seniorů Českého červeného kříže, kde ji poslední 4 roky trápila Alzheimerova choroba. Kremační obřad se konal v úzkém kruhu rodinném a urnu s popelem si její syn odvezl do Německa. Odchodem Dámy Vilmy Kočové odešla část historie Vojenského a špitální řádu sv. Lazara Jeruzalémského ve střední Evropě.

Aleš Bluma, GCLJ

* * *